Curriculum vitae profesora Vojtěcha Ježka

            Na působení profesora Vojtěcha Ježka na naší škole za nacistické okupace s úctou a vděčností vzpomínají žáci žijící a vzpomínali i ti, kteří už odešli ...

            Doba totalitního režimu se o životní pouť profesora V. Ježka nezajímala, měla své idoly. Celá dlouhá léta se však pátrání po jeho osudu věnoval jeho žák, novinář Jiří Ruml. Nezávisle na něm pátral po obětech popravy z 13. dubna 1945 a jejich pozůstalých i důstojník armády NDR Hans Hamich. Oba se pak mohli sejít spolu se syny prof. Ježka v kasárnách na místě popravy až v roce 1996. Shodou okolností to bylo v době, kdy byla přijata česko-německá deklarace usmíření.

            Profesor Vojtěch Ježek se narodil 17. ledna 1911 v Praze. Pocházel z učitelské rodiny. Po maturitě na kladenském gymnáziu absolvoval v roce 1934 Filozofickou fakultu UK v Praze, obor filozofie, francouzština a němčina, a seminář sociologie u profesora dr. E. Beneše. Ve školním roce 1935/36 byl Ministerstvem školství vyslán jako lektor českého jazyka a literatury na univerzitu do Štrasburku. Oženil se (manželka Růžena rozená Bláhová) a po návratu z Francie se usadil s rodinou v Plzni, Dobrovského ul. 15. Krátce učil na dívčím reálném gymnáziu Dr. Lukavského.

            Po absolvování vojenské prezenční služby nastoupil 1. dubna 1939 na uvolněné místo  profesora II. plzeňské reálky. Převzal třídnictví III.A, výuku češtiny a francouzštiny a později i němčiny a filosofické propedeutiky. Studenti uznávali jeho přirozenou autoritu, odbornost, smysl pro spravedlnost. Patřil k nejoblíbenějším profesorům. Nemluvili o něm jinak než jako o Vojtovi. Nepokazil žádnou legraci, měl smysl pro humor, ale zároveň byl ve svých hodinách velmi náročný.

            Realitu nacistické okupace pomáhalo překonat rodinné zázemí. K prvorozenému synu Ivanovi (1936) přibyl Tomáš (1940) a Martin (1943). 1. listopadu 1943 byl jejich otec zatčen gestapem za účast v ilegálním odboji. Rodina našla  azyl u přátel v Zahrádce u Nepomuka. Po zajišťovací vazbě u německého soudu v Dominikánské ulici byl profesor Ježek transportován z borské věznice do Drážďan. Rozsudek, vynesený 8. prosince 1944 Lidovým soudním dvorem v Berlíně, zněl stroze: trest smrti sekerou – odsouzen  jako „fanatický Čech“ za přípravu velezrady a válečnou špionáž. V odůvodnění rozsudku se uvádí „cítil se jako mučedník svého národa, ve své závěrečné řeči dokonce u soudu udělal přednášku, že nacionální socialismus musí být poražen a proč“.

 Na ortel čekal v Drážďanech.  V chaosu, který nastal po zničujícím únorovém náletu 1945 na město, neopustil kamaráda. Tím se dostal do transportu odsouzenců, který směřoval podél Labe do Míšně. Odtud vězně dopravily dobytčí vagóny do věznice zemského soudu v Lipsku. Blížící se fronta urychlila exekuci. Ministerský úředník Dr. Helmut Kutzner vydal rozkaz k popravě Todeskandidaten z Drážďan. Provedení akce se ujal plukovník Hans von Poncet, popravčí četě z řad Wehrmachtu velel setník Hofmann.

Vojtěch Ježek byl zastřelen na dvoře místních kasáren před polednem v pátek 13. dubna 1945 stejně jako dalších jednatřicet  spoluvězňů. 15. dubna Lipsko osvobodili Američané …

Prezident dr. E. Beneš udělil 16. února 1946

„V uznání bojových zásluh,

které získal v boji za osvobození Republiky československé z nepřátelského obsazení“

in memoriam

profesoru Vojtěchu Ježkovi  - Československý válečný kříž 1939.

Současně ho jmenoval ředitelem naší školy s účinností od 28. 10. 1944.