Mikulášský hřbitov - kulturní památka Plzně

           

Hřbitov u sv. Mikuláše, nazývaný plzeňský Slavín

              

  … Jako tichá zátoka zeleně, naplněná hodnotami historie a mluvou umění, trvá hřbitov s kostelíkem po staletí. Je předmětem lásky i účinné péče Plzeňanů. Jen neporozumění je mu nebezpečné, ať už se projevuje činy nezralé mládeže, či nezralými zámysly projektantů.  
Čas nikdy nesetře hodnoty mravní a duchovní, kterými je hřbitov vrchovatě naplněn jako místo posledního odpočinku těch, jimž právem patří naše úcta a láska. 

(Mikulášský hřbitov v Plzni, místo posledního odpočinku J. K. Tyla, Jaromír Kovář, 1956.)

 

Autor citovaného textu připomenul svou publikací 100. výročí smrti J. K. Tyla a poukázal na kulturně historický odkaz hřbitovního areálu. V roce 2006 uplyne už 150 let od úmrtí J. K. Tyla. Současně si naše gymnázium připomene stoleté jubileum trvání školy, která bezprostředně sousedí  s Mikulášským hřbitovem. Přestože máme tuto oázu zeleně na dosah, studenty příliš neláká. V okolí jsou jiná a útulnější místa k posezení. Vstupní brána ohradní hřbitovní zdi nabízí průhled až ke kostelíku, který dal hřbitovu jméno. Pojďme nahlédnout do historie areálu, nechme se oslovit současností.

 

Založení  hřbitova

            Vyvýšeninu nad řekou Radbuzou zviditelnila začátkem 15. st.  silueta kostela sv. Mikuláše a sv. Jana Křtitele. Na přilehlých  pozemcích zřídilo město Plzeň roku 1414 předměstský hřbitov pro pohřbívání chudiny. Kostel i hřbitov poznamenaly v 15. a 16. století války. Strategické výhody místa využili např. roku 1433  husité při obléhání Plzně. Z tohoto období se zachoval jen náhrobník lékárníka Geronise. Je nejstarší hřbitovní památkou z roku 1583, chráněnou zdí kostelní presbyteře.

 

Hřbitov v 18. a 19. století

             Císař Josef II. v osvícenské smršti reforem nezapomněl ani na hřbitovy. Zakázal roku 1784 jejich užívání  uvnitř  městské zástavby. Proto se po zrušení hřbitova na náměstí u kostela sv. Bartoloměje začaly využívat lokality na předměstí. Mikulášský hřbitov na Pražském předměstí se v polovině 19. století rozšířil severním směrem, získal novou ohradní zeď se vstupní bránou, domek pro hrobníka a geometricky založenou kompozici hrobových bloků. V místě křížení hlavních komunikačních os byl umístěn ústřední kříž. Dominantou severní části areálu  se stala socha Panny Marie na vysokém novogotickém podstavci.

            V 19. st. zde byla pochována řada význačných plzeňských osobností včetně jejich rodinných příslušníků, např. purkmistři Matěj Kopecký († 1854), František Wanka († 1869) s manželkou Zuzanou, rodina Guldenerova, Becherova, Hahnenkamova, Moserova, podnikatel Fr. Jahnl nebo kameník Svidenský.  J. K. Tyl († 11. 7. 1856) a Emil Škoda († 8. 4. 1900) patřili k nejznámějším osobnostem.

            V původní úplnosti uměleckořemeslného provedení vtiskovaly stovky náhrobků a živá zeleň hřbitovnímu prostoru nezaměnitelný ráz, nejlépe vyjádřený termínem „plzeňský Slavín“. Bohužel následující léta nepřinesla lokalitě potřebný klid.

 

Uzavření hřbitova začátkem 20.století

            Rozvoj Plzně na přelomu 19. a 20. století, spojený s rozšiřováním městské zástavby, vedl koncem roku 1901 k uzavření hřbitova. Následujícího roku už městu sloužil nový centrální hřbitov, vybudovaný při rokycanské silnici. Ztráta funkčnosti Mikulášský  hřbitov výrazně poznamenala.

První světová válka zastavila plány na parkové úpravy. K jejich realizaci nedošlo ani ve 20. letech, kdy se  prosadila snaha zachovat původní pietu místa.  Byly odstraněny pouze neudržované hroby a město se zavázalo k úpravě náhrobků význačných osobností.

            Rozhodující průlom přinesla poválečná doba. Město převzalo v padesátých letech všechny hřbitovy pod svou kontrolu. Ukončilo činnost správce p. Saidlera, jehož rodina o hřbitovní areál pečovala z generace na generaci celých 250 let.


Parkové úpravy  areálu v 60. letech

Zápis Mikulášského hřbitova do seznamu nemovitých kulturních památek v roce 1963  měl zajistit ochranu jeho umělecko-historických hodnot. Místo soustředěné péče však přišlo šokující rozhodnutí. Rada Městského národního výboru vydala téhož roku vyhlášku o zrušení hřbitova, kterou výmluvně ilustruje výrok náměstka předsedy městské rady L. Čady: „S tím hřbitovem žádný sraní. Tyla odvezem do Kutný Hory a ten zbytek zahrneme buldozerem do řeky.“ (Viz spisová složka Mikulášského hřbitova v Archivu města Plzně.) Slušně řečeno – zrušit všechny hroby s výjimkou hrobu J. K. Tyla, ponechat kostel sv. Mikuláše, ale vše ostatní proměnit na park „k oddechu a ozdravění široké veřejnosti“. Státní památkový ústav protestoval, upozornil na protiprávnost vyhlášky, poněvadž ze hřbitova nebyla sejmuta památková ochrana. A tak se jednalo dál …

V polovině  šedesátých let zahájilo město realizaci kompromisní parkové úpravy hřbitova, spojené s uvolněním  části plochy pro plánované rozšíření sousední komunikace. Změnám předcházela podrobná evidence, která např. registrovala 1231 hrobů. Přestože se uskutečnila jen část úprav, byl jejich dopad do prostoru areálu zničující. Památkářům se podařilo zachránit jižní část kolem kostela a přemístit sem některé kvalitní náhrobky ze severní – likvidované plochy. Zde  zůstal jen osamocený hrob  J. K. Tyla. Bohužel, příležitost dělá zloděje, a tak kromě dřeva z pokácených stromů a zdiva z likvidovaných hrobek zmizela i řada památkově chráněných náhrobků včetně cenné sochy Panny Marie.

 

Současnost

            Hřbitov sice získal parkový vzhled, ale další devastaci to nezastavilo. V roce 1994 se zde podepsali skuteční vandalové. Většina náhrobků byla povalena nebo rozbita, několik dokonce  zcizeno. Nový územní plán města v polovině 90. let sice přehodnotil razantní rozšiřování Mikulášské třídy, ale hřbitov musel znova ustoupit.  Posunutá východní hřbitovní zeď uvolnila v roce 2001 místo zatravněné ploše. Píše se rok 2006 a na slíbenou cyklostezku se čeká - stejně jako na úpravy mikulášské komunikace …

          

  „Uspokojivá a důstojná obnova bývalého hřbitova bude složitým úkolem pro architekty i památkáře. Řešením by mohl být převod celého areálu do vlastnictví města. Rehabilitace by se měla týkat navrácení intimity bezprostřednímu okolí hrobu J. K. Tyla.“

P. Domanický, J. Jedličková, Hřbitov u sv. Mikuláše, sborník Plzeňsko II – Spolku za starou Plzeň a Státní památkový ústav v Plzni, 2002

           

 Mikulášský hřbitov si naši pozornost zaslouží.  Připomíná ty, kteří se zapsali svým usilováním do života a  rozvoje moderní Plzně. Exkurze do historie přechází v současnost….

Citovaný článek P. Domanického a J. Jedličkové Hřbitov u sv. Mikuláše poskytl  autorce důležité údaje o postupných proměnách areálu. Bohatá fotodokumentace článku je výzvou k hledání opomíjených památek Mikulášského hřbitova.

 

Jaké je jaro 2006 v našem sousedství ? 

Viz • Fotogalerie hřbitova u sv. Mikuláše

 Eliška Sartoriusová