Vojtěch Ježek: MATKA Z LIDIC
Vojtěch Ježek:
MATKA Z LIDIC
Já , stín očí za mříží,
matka z Lidic
já, přibitá na kříži,
ptám se Tě – Pane.
Viděl jsi,
když dítě z náruče mi brali?
Slyšel jsi,
ten výstřel, a to, jak se tělo svalí?
Byl to náš táta.
V ústech měl krev
a trochu bláta.
Pověz mi, prosím Tě, Pane,
bude mít oči, až z mrtvých vstane,
nebo jen stíny vyplakané
jako já, jako já?
Ty mlčíš.
Vládneš jenom nad hvězdami,
nebo také mezi námi?
Žaluji, žaluji, Pane,
ne na Tebe – na ně.
………………………………………………………………….
V. Ježek napsal tuto báseň 24. 9. 1944 před transportem
z Plzně do drážďanské věznice, kde čekal na soud.
Báseň věnoval spoluvězni Janu Mayerovi.
Lidový soudní dvůr v Berlíně ho 8. 12. 1944 odsoudil
k trestu smrti sekyrou „za přípravu k velezradě“.
Obhájce JUDr. Poege napsal manželce a rodině:
„Může Vám být útěchou, že jsem se ve své praxi sotva
setkal s obžalovaným, který stojí za svým činem tak
odhodlaně jako Váš muž“.
V. Ježek byl popraven 13. dubna 1945 v Lipsku.
…………………………………………………………………